37. Velký Kosíř, 7. dubna 2018 * O3

Sedm hodin ráno a teploměr ukazuje nulu. Hmm, co na sebe? Raději více vrstev, které se budou postupně stěhovat do batohu! Ve stanovený čas srazu se ke klubovně dostavilo torzo oddílu v počtu devíti hochů. Od Rysů jsou tu Čedar, Matyáš a Hepík. Lišáky zastupují jen Gorka s Krokym. Nejvíce je tu Vyder, ale zato jsou to všechna trojčata – Maty, Bery, Pedro a Simon. Z celého oddílu se z „šarží“ dostavili jen Gorka a Čedar!! Inu tak… Perkele… Safryš, dám si deset…

„Regína“ nabrala už z hlavního nádraží sedmiminutovou „sekyru“. Dostáváme se, spolu dalšími čtyřmi desítkami osob, do již tak slušně zaplněné soupravy. První část cesty je, jak to říci, no zajímavá. Přesedáme v Senici na Hané. První zastávka, Náměšť na Hané, nás nechává klidnými. Na druhé, v Drahanovicích, vystupují Čedar spolu s Matyášem, Hepíkem a Simonem. Skupina je vybavena mapou a instrukcemi. Sejdeme se na Kosíři, tak páček shledáček!

37. Poslední tělocvična Zimní 13, 7. dubna 2018 * K3

Žádné aprílové počasí, žádný sníh žádný déšť, pěkně je. Ačkoliv by se dnešní podnik zasloužil již prve zmíněnou slotu. Kromě Vendyho a nováčka Lukina jsme zde všichni. Racky posílil Saly. Hned dostal do ruky zaváté stopy, aby je po tělocvičně rozvál. Dnes je na pořadu poslední tělocvična Zimní Třináctky. Musíme uzavřít turnaje. Doplnit tabulku stop výpravy Johna Franklina. A hlavně bychom měli odehrát březnové DOD – zápasnické třídy, protože posledně byl nedostatek zápasníků.

Už se valíme do tělocvičny, už družiny sbírají barevné lístečky. Opět mela pod kruhy. Tohle vždy byla jedna z nejvíce rozčilujících atrakcí zavátých stop, nemaje na mysli podniky odehrávající se na zimních táborech, či jinde mimo tělocvičnu. Tu druhou atrakci, tu jsme si už dávno odpustili, neboť se neslučuje se školním řádem jakékoliv školy. Ani ji zde nebudu vypisovat. Ale maně si vzpomínám, že by jste ji určitě našli někde v archivních zápisech.

35. Městské skály, 24. března 2018 * O3

V kalendáriu jsem uvedl ve výstroji kraťasy a v závorce kalhoty, oddílovou mikinu a v závorce s otazníkem bundu. Avšak dilema dnešního rána je lehce teplotně posunuté. Vzít si bundu nebo zimní bundu? To je to, oč tu běží! Ludva neponechal nic náhodě a pod kalhoty si vzal i „jégrovo teplé“ spodní prádlo. To si poté již mezi Olomoucí a Mohelnicí ve vlaku svléká. Čtyři zastavení, Šumperk hlavní nádraží, vysedáme. Po chvíli již dávám nástup před vilou Aloise Scholze, nyní budovou vlastivědného muzea v sadech 1. máje. Chybí Xury, jež je s rodiči na chatě, Sigi s Hepíkem jsou na turnajích, Mink je u babičky a Sky má cosi s nohou. Tito hoši alespoň svou neúčast nahlásili. Matyáš a Bubla však nikoliv. K chudákovi osamocenému Rysovi Čedarovi jsou od Vyder převeleni Bery a Rafan. Družiny dostávají slepou mapu historického centra Šumperka, „brány Jeseníků“, ve které je zaznačeno několik ulic, jejichž název mají hoši u kolemjdoucích lidiček vyzjistit a kýžené heslo z jejich názvů odhalit.

33. Čtvrtá - poslední - tělocvična, 17. března 2018 * O3

„Ráno“ nás překvapilo mrazivým počasím. Ve tři čtvrtě na devět byly tři stupně pod nulou. Kay zpytuje svědomí, že si zapomněl čepici. Všichni ostatní ji mají nasazenou. Paní Geschwinderová nás naštěstí nenechala dlouho čekat a tak můžeme vklouznout do šatny a převléknout se. Zaváté stopy jsou Kayem a Olpranem „zaváty“ po všech různých skrýších tělocvičny a již můžeme začít!

Z aktivních hochů chybí pouze Twist, který se včera omlouval, a Bubla, který se neomluvil. Na nástupu chlapce zpravuji o tom, že nás čeká několik úpolových soutěží a apeluji na zásady čestného boje, jakožto i na hrdinnou akceptaci případných „bolístek“.

 

30. Radíkov - Lošov, 24. února 2018 * O3

Tak, na páteční oddílovce bylo deset Trojkařů a prognóza počtu členů na dnešní výpravu se vyplnila. Zúčastnilo se pouhopouhých sedm členů! Ale navíc se na stanovišti D přednádražního prostoru objevil Ludva s Asukou. Ne, nepřišel žádný nováček. Asuka je Ludvův pes. Krásný pes rasy Shiba Inu. Posílám Xuryho se podívat do haly vlakového nádraží, abychom měli jistotu, zda nějaký popleta nečeká tam. Nečeká. A my tedy minutu po desáté (ó, jak velkorysý čas srazu!) vyrážíme linkou č. 11 přes Svatý Kopeček do Radíkova.

Kolem radíkovské přehrady, která je sice zamrzlá, ale mráz, pravděpodobně v kombinaci s větrem, vytvořil na hladině ledové vlny, postupujeme směrem ke zdejšímu fortu. Tento fort (pevnůstka) byl vybudován v druhé polovině devatenáctého století jako součást mohutného opevnění města Olomouce - „Císařsko královské Olomoucké pevnosti“.

27. „Legionářský marš“, Nýdek - Kolibiska; 4. - 8. února 2018 * K3

Víte, zůstávám na rozpacích když přemýšlím o nejsilnějším zážitku z „marše“. Byl to noční pochod zasněženými lesními svahy, holinami a vršky – s třepotající se čs. vlajkou na vrcholu „Polední“ u pomníku generál Šnejdárka? Sníh, tma a mlha. A myriády světel dole v údolí. A zmrzlou sněhovou krustou obalené větve smrků a jedlí. Jako Jupiter na severním horizontu svítí světélko na bájné Čantoryji. A tajemná Loučka, samoty na Filipce, ani pes nezaštěkl, ani kůň neodfrkne a ty sestupuješ do mrazivého údolí Hluchové. Rozsvícené světlo hájenky na ostrožně říčky Hluchové je naprostým balzámem pro duši i tělo.

Nebo to jsou ta ranní vstávání, kdy celé osazenstvo hájenky spí, venku se rozednívá, z kamen a krbu vymetáváš zbytky horkého popela, na sporáku se ohřívá čaj a voda na kafe – konvice už píská, se vaří? A co ty ranní rozcvičky?

24. Slunečná, 20. ledna 2018 * O3

V pátek po oddílovce, cestou domů, přemítám o výpravě. Na zemi leží nepěkná břečka z natálého sněhu a norové hlásí v Dětřichově na zítřejší devátou hodinu husté sněžení a mínus tři stupně Celsia. Vyjde jim to?

U nás v nížině to ani ráno nijak zvlášť valně nevypadá. Sic napadl jakýs poprašek, ale... V nádražní hale se sešlo třináct Trojkařů, ovšem boby s sebou mají jen Maty s Krokym a poté již jen Mink. Několik dalších hochů má lopaty (dokonce zapnuté v batohu, takže nejsou vidět) a zbytek se diví, že nevěděli nic o tom, že by se boby brát měly. Ale, ale, chlapci, vždyť to bylo uvedeno v kalendáriu. A co je psané, to je dané. Kruciš, to jsem sem raději neměl psát, neboť jsem si tím pěkně naběhl. Ale o tom až později...

24. Velký Polom, 21. ledna 2018 * K3

„Běh, česnek, čisté svědomí, střídmost a víra ve vlastní zdraví…“, tak to píše Náčelník v „Karpatských hrách“! A tak nějak se i odvíjel scénář dnešní výpravy. Ti, co si ji „odešli“, dostali pořádně do těla. Sníh, mráz, vražedné převýšení, mlha, jinovatka, vítr – myriády sněhových jehliček tě bodají do tváře, ruce v rukavicích zebou.

Vyvrácené stromy, prasklé pně a záplava čerstvě zasněženého, odpočívajícího borůvčí – stezka se klikatí mezi nimi. A skály a skalky – mrazové sruby. A mrtvé kmeny stromů, co se na jaře už nikdy nezazelenají, se vynořují z mlžné mléčné clony. Šlapeš v čerstvém sněhu. Ticho. Nádherné nebeské ticho. Nikde ani človíčka. Jen ty a tví kamarádi. A jejich tlumený hovor v tom těžkém, mrazivém vzduchu, k tobě nedoléhá. Ještě nevíš, že ke šťastnému životu potřebuješ pouze pět věcí: běh, česnek, čisté svědomí, střídmost a víru ve vlastní zdraví…