Cestou, necestou - Kamenná chata, Skalka; 15. prosince 2018 * K3

pí = 3,1415926535 8979323846 2643383279 5028841971 6939937510 5820974944 5923078164 

Nevíte proč takto divně začíná zápis z výpravy? Ve vlaku družiny dostávají na lístku tuto informaci. Jejich úkolem je, naučit se ve vlaku, co nejdelší počet číslic, za desetinou čárkou. Startér prohlašuje, že on ten papír nepotřebuje, protože pí zná celé (nekonečné číslo). Skoro jako Chuck Noris. Pro upřesnění, v družinách jsou tři osoby a odpověď, nebo-li zkouška bude až na Kamenné chatě, asi za 5 hodin. Jak se s tím hoši poprali? To se dozvíte až na Kamenné chatě. 
Na nádraží v Karviné se scházíme: Rysové - Infin, Séba, Roy; Lišáci - Shrek (R), Sysel, Júňo; Vydry - Mates, Vítek a Startér. S Rybaříkem jede Honzík, se mnou Toník, Maroš je sám.
Na nádraží přijíždí jako poslední Shrek, který smskou avizuje, že jede blbym busem. Já si teda myslím, že inteligence busu byla o trochu větší než Shrekova, protože ho na nádraží včas dovezl.  

Zimní setkání Modrých racků na Tvrzi, 8.-9. prosince 2018 * OK3

Na den početí Panny Marie (8.12. - svátek má zdůraznit, že Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu, aby se mohla stát matkou Krista, křesťané na tuto skutečnost věřili od prvokřesťanských dob, tento svátek se slavil už v 6. století pod názvem "Početí svaté Anny". Neposkvrněné početí bylo vyhlášeno jako církevní dogma 8. prosince 1854 papežem Piusem IX. Dogma tvrdí, že Marie jako jediný člověk byla počata (svými rodiči) bez dědičné nedokonalosti všeho lidstva - prvotního hříchu. (to jen tak, mimochodem)) se před polednem sjelo nemnoho (Anděl, Antek, Kamo, Kassa, Lazar, Ludva, Maroš, Patka, Šamot) oddílových veteránů na tento avizovaný podnik.

100 let republiky, Tvrz - 28.-30. října 2018 * K3

Čtyři dny volna..., tento termín jsem si blokoval v práci snad už v září, s tím, že něco určitě podnikneme.

A pak se to začalo všechno hroutit. Pavučinka byla obsazená a další místa nikdo nezjišťoval ani neobjednával. Poslední možností byla Tvrz. To, jak mi to začala nechtěně komplikovat žena, ani nebudu popisovat. Raději jsem nic nehlásil dopředu. První zmínka byla vydána tuším v diskusi u doplňků. Tam ale nikdo nepotvrdil zájem. Napsali jen ti, co nemohou. No co, v nejhorším to na oddílovce odpískám. Na oddílovce se najednou členové hlásí, že by jeli. Tak to je pěkné. Dáváme dohromady počty. Někteří si to ještě ověří doma a potvrdí. Celkový počet – devět. To je o jednoho víc, než je míst ve dvou autech. Pišta si nebyl jistý, stanovil jsem ho jako náhradníka. Podle situace, když někdo vypadne, pojede on. Jenže všichni potvrdili účast a on se neozval, tudíž jsem to neřešil. Jediný, kdo měl ještě zájem byl Sobík. Dokonce si chtěl přesunout plánovanou operaci. Ale to by asi doma a v nemocnici neprošlo.
Hlavní informace se v kalendáriu objevily v pátek po oddílovce. Odjezd je naplánován na neděli 28.10. v 15:00.

09. - 66. podzimní RODEO - klubovna, Horka nad Moravou - 20.-21. října 2018 * O3

Jen čistě dokumentačně (možná, že zatím...)

 

05. - Malá Fatra, Východ slunce na Velkém Rozsutci; 19. - 20. září 2018

Jak začít, jak to jen vše popsat, jak dostat na papír všechny myšlenky a pocity, kterých bylo tentokrát víc, než bych čekal. Mohl bych možná napsat, byl to neuvěřitelný zážitek, jedna z nejkrásnějších výprav mého života, i když tohle škatulkování nemám rád. Přeci jen jsem těch krásných zážitků měl víc a už bych je na prstech svých rukou nedokázal spočítat. Vždyť i na Velkém Rozsutci jsem byl letos podruhé a oba výstupy pro mne znamenaly hodně.

V březnu tohoto roku jsem podnikl výstup při -16°C s Tonckem. Scenérie, jaké jsem v životě neviděl. Ráno na začátku Jánošíkových dier potkáváme dva Slováky s čelovkama na hlavách. Na můj dotaz, zda se to nedá projít, odpovídají, že se vrací z Rozsutce. Šli se podívat na východ slunce. A tady vznikla ona myšlenka, touha, jednou to také zkusit. Jen najít ten správný termín a pár ochotných lidí, kteří by šli se mnou. 

03. Lačnov, Slavíč, Kamenitý; 15. září 2018 * K3

Kdybych vám měl napsat, jak jsme ráno se Sirem pelášili na nádraží, a s deštníkem v ruce (složeným), protože žádný autobus na náš vlak nám z domu nejel – a před tím veselo mžilo, nechtějte slyšet mé lamentace! Ale tak nějak, podvědomě, jsme cítili, (já, i Sir), že bude líp! A, světe div se, ono bylo!! Tak to je naprostá paráda. A tak to má být!! Akorát jsem měl pocit, že všechny síly, co jsem měl na dnešní výpravu nasbírány, jsem už vyčerpal!! Uff!!

Na karvinském nádraží probíhají stále těžké „stavební manévry“. Valíme si to venkovním východem zpět na první nástupiště a přes koleje, pod dozorem muže v zelené reflexní vestě, až na třetí, již zmodernizovaný, perón. Naše „Hanička“ tu už stojí. A čeká, až se nalodíme, a spolu s námi i několik desítek houbařů – opozdilců. Obloha je temně ocelová, voda může spadnout každou chvíli. Ale nám, co se chtějí dnešní výpravy zúčastnit, a to z jakýchkoliv příčin, to nevadí. A tak to má být! Anebo tak!!