Venku zuří blizzard - sněhová bouře. Jak Maco později poznamená - Bílá tma. Jsou tři hodiny po půlnoci. Pracuji v kanceláři, mám noční směnu a dokončuji přípravu na dnešní výpravu. Na výpravu do míst jak jsem sliboval, kudy prchali desítky příslušníků zahraničního odboje v touze bojovat proti hilterovskému Německu. 17-ti letý Jirka Staněk - náš literární hrdina, i skuteční Josef František, Matěj Pavlovič, Josef Balejka, Oldřich Kosař - znáte z legendy; npor. František Fajtl nebo pplk. Svoboda, pozdější armádní generál a prezident Československé republiky. (Jeho podpis máme v oddílové kronice). Na Bílý Kříž. Éterické pomezní místo Zadních hor, hranice mezi Slovenskem, Moravou a Slezkem. Pro nás, karviňáky, složitě dostupná krajina. Po zrušení dráhy do Bílé je na železnici na všechny směry, bratru 20 - 25 km, daleko. Chůze po tradičních turistických chodnících - jak dnes očekávám, by byla pro tušenou záplavu sněhu - nemyslitelná. Zbývá tedy autobus. A venku se stále snáší mračna sněhových vloček. Zavírám zápisník. Odcházím na kontrolu svých podřízených.