„Hele, mohl by jsi napsat povídání o oddíle, ty to umíš! A my to potom necháme vytisknout na ten pamětní list!“ Tak toto mi starší hoši navrhují, takto žadoní. Ale já nemám vůbec potuchy, co bych jako měl napsat. Neumím si představit okamžik, kdy veterán oddílu ráno vstane a zamíří ke stěně, kde visí zapaspartovaný pamětní list. Přečte si povídání o oddíle, a den bude krásnější. Ale pěkné by to bylo.  
Někdy si připadám, jako ten starý havran. Společně jsme s Antkem v oddíle už 38 let. Antek o nějaký ten pátek navíc. A už něco pamatujeme. Já, údajně (alespoň se to tak mezi Modrými racky traduje), o něco více – nevýhoda sloní paměti.