Takové malé, komorní, uslimpané, mlhou a deštěm nasáté, a dřevným kouřem – a začínající vůní tlejícího listí provoněné, tak takové bylo první letošní cyklobraní. Krůpěje na trolejových drátech železnice v Zebrzydowicach Dólnych, na jablkách na ulici „Owocowa“, plně se nadýmajících a na nás kývajících, kdy ruce polských ovocnářů je trhaly a do bedýnek je ukládaly, miriády odrážejících se dešťových kapek na hladině Pískovny a mlha vystupující z lesního houští Černého lesa nebo z pole s kukuřicí. Takové bylo první letošní cyklobraní.
V blátě otisknutá kopýtka a křik sojky, a kdesi za hradbou stromů a keřů, znásobených mlhou, se ozývá zvuk cirkulárky. Jinak je neskutečné ticho. Z bílé tmy se nejasně vynořují zemědělské usedlosti i nové vilky za hranicí, zkrápěné paseky, dechem sena vonící stodoly, pozoruhodné zahrady, a zase neprostupné oddíly lesních úseků, kam nesmí, což u nás je věcí naprosto nepředstavitelnou, od dubna do října vstoupit člověk. Tak takové bylo první letošní cyklobraní.