Tak, konečně tu máme první výpravu v novém tábornickém roce! Na ni vyjíždíme od klubovny, z nádraží Olomouc – město. S jedním přestupem v Senici na Hané na motoráček jsme na místě relativně brzy. Hned na panelové ploše přiléhající k železniční stanice zahajuji Všímandu, kterou ukončíme hned, jakmile dojdeme do místní části Střížov. Drahanovicemi postupujeme po nově vydlážděném chodníku, míjíme „Jamajské lokál“ (budoucí čtvrtá otázka Všímandy) a putujeme po cestě směrem ke Střížovu. Trháme si žluté i červené špendlíky, hochy nechávám ochutnat šípek i černý bez. Ve Střížově, na dřevěném odpočívadle hodnotíme odpovědi ze Všímandy. Ze sedmi otázek vědí Vydry pouze jedinou, a Rysi ani to!! Plán s návštěvou Zahradní železnice bere rychle za své, neboť je otevřeno pouze v sudé týdny a teď pomalu končí sedmatřicátý. Škoda.

Naprosto pohodový podnik, naprosto „libové“ cyklobraní, naprosto vstřícné počasí – dokonalá idyla. Pouhé tři hodiny braní se na kolech, pouhé tři hodiny s kamarády z oddílu. Scházíme se před devátou u „Kauflandu“ na Hranicích, a když už tušíme, že nikdo další nepřijede, protože jsou unaveni, nemocní, do Chorvatska jedou, a hornický den se v parku připravuje, či jinak zaneprázdnění jsou, jdeme do sedel a valíme si to nahoru k rehabilitačnímu ústavu Lázní Darkov. Ale jen tak napůl plynu, pomaloučku – na loučku lázeňského parku.
Všichni na zem, přilby odložit, batohy sundat. Mezi stromy jehličnatými se procházíme, a Mona ukazuje jaký je který a který je jaký. A nevystačili si výtečníci, co všude viděli smrky, protože ani jeden z nich smrkem nebyl. Borovice lesní – sosna, douglaska tisolistá, jedlovec kanadský a tis červený. A borovice vejmutovka. A modřín opadavý. Dokonalý ráj pro dendrology. Na tak malém území tolik exemplářů.