V sobotu 16. března, to ještě tehdy nebylo ani astronomické jaro, jsme se na výpravě pohybovali v kraťasech a s tričkem s krátkým rukávem. Nyní ranní teploty dosahují stěží pár stupňů nad nulou. Navíc předpověď počasí slibuje na sobotu nejhorší počasí z celého týdne… Večer po oddílovce posunuji čas srazu a vyzývám, aby si hoši vzali s sebou plavky a ručník, kdyby bylo nejhůř…

Počasí je hlášeno hodně špatné, ale tak jak to bývá, skutečnost byla trochu jiná. I když pršelo, padaly kroupy, sněžilo a svítilo slunce. Scházela jen bouřka, duha a podle Mývala taky tsunami, což jsem ho upozornil, že na horách tak často nebývá.
Je nás opět velmi málo. Aktivní členové pouze tři. Mýval, Osi a Honzík. Za vedení Sysel, Infin a já.
Nábor, od kterého jsem si tolik sliboval, dopadl, jak dopadl. Tohle už je ale spíše na hlubší rozbor, nebo jen smutné konstatování, že oddíl je v těžké krizi a příští rok nevidím zrovna růžově.
Raději se dále budu věnovat výpravě.
 

Poslední tělocvična tohoto tábornického roku byla ve znamení úpolových soutěží a bitev. V rámci DOD se zápasilo v Zápasnických třídách a do Zimní sedmičky se musely odehrát dvoje Ostrůvky a také zápas v Hu-tu-tu. Ale popořadě...

V čase srazu na dnešní, třetí, tělocvičnu prší. Včera bylo odpoledne 17,5 stupňů nad nulou a i dnes je teplo. Ze včerejší sestavy chybí Svaťa. Posléze zjišťuji, že mi volali na WhatsApp, že zaspali a že se nemohou dostat do tělocvičny. Když to zjišťuji, jsou již někde na Kosíři. No, bohužel… Čtrnáct borců se tedy připravuje v šatně na zahájení tělocvičny, zatímco Modří racci, oba Gorkové a Čedar, schovávají Zaváté stopy…