Nejoriginálnější Grifinova "zimní" hra. Původně k ní dokonce napsal legendu - Nebeští jezdci (název použitý z knihy Filipa Jánského - a ze stejnojmenného filmu Jindřicha Poláka (1968). Je třeba si uvědomit, že v té době byla nedostupná jakákoliv literatura o západním odboji - a koneckonců - ani o letcích z východní fronty!! Proto ji Grifin pro "své hochy - to jako pro nás" napsal sám!) Jeho (naši!) knihu jsem v letech 2006 - 07' prezentoval s podtitulem "Válečný deník škpt. Josefa Červinky" a vycházela na pokračování na prvních oddílových www.stránkách. Legenda "lavíruje" na poli fabulace a skutečných událostí, které Grifin čerpal z knih Eduarda Čejky "Zlomená křídla" (vřele doporučuji!!), Hrdinové válečného nebe (od Václava Kubce - taky doporučuji) a z časopisů "Letectví a kosmonautika" z let 1960 - 1970.

ODH - oddílová dlouhodobá hra - původně vycházela z celkem primitivní hříčky - "námořní bitva" → dva hráči si do čtvercové sítě zakreslí obrysy plavidel a pak se navzájem střídavě "bombardují". Zprvu nahodile, potom cílevědomě. Palba je vedena pomocí souřadnic, vyjádřených písmeny a číslicemi. Grifin hru "těžce" povýšil - překreslil siluety a nákresy nepřátelských letounů z II. sv. války na pausovací papír. Tyto letouny nakopíroval pomocí "světlotisku", (karamba - vy, v dnešní době domácích tiskáren, digifoťáků, fotících mobilů, scanerů a já ještě nevím čeho? - nemůžete mít vůbec představu jaké že to "zakázané ovoce" nám Grifin předkládal!), vystřihoval a lepil na čtvercovou síť formátu A3. Před každým úsekem byla přečtena příslušná legenda a pak jednotlivé letky (družinám byla přidělena skutečná čísla leteckých čs. squadron "RAF" (Britské královské letectvo) a družiny byly - tak jako ve skutečnosti - rozděleny na dvě letky A a B), střílely na nepřátelské cíle, které jim byly nakrátko ukázany (říkalo se tomu "střelba na radarl"). Bude to rouhání, když napíšů, že každé sestřelení "papírové siluety" bylo příslušnou letkou oslavováno jako skutečný sestřel čs. pilotem?

Jak šel čas, hra se neustále zdokonalovala. Od původního lepení "trámcových křížů" (pozor na svastiku - čili "hakenkrojc"! - hra si kategoricky nekladla a neklade(!!) oslavu fašismu, či nacismu - opak je pravdou! A to by měli mít všichni "hráči" - čili čs. piloti, na zřeteli!!), do tabulek jednotlivých letek až po pilotní průkazy, které přinesl do oddílu Fous.

Koncem 80. let přišly do oddílu skutečné modely. Ty hoši slepovali po dodávkách levných stavebnic fy. "Revell". Naprostou bombou byl pak počin hochů z Olomoucké TROJKY, kdy se jim počátkem 90. let podařilo dostat do klubovny skutečného - žijícího příslušníka 311. čs. bombardovací perutě. Celkem sugestivně, přes svůj vysoký věk, jim vyprávěl své zážitky z boje proti fašismu. Garo - a jeho Modří racci, pak na táboře 1991, kdy se "zimní" ODH "nečekaně" přehoupla až do tábora (tábor se příkladně jmenoval "Tábor Nebeských jezdců"), postavili před TVRZÍ model "spitfira" - britské stíhačky - ve velikosti 1:2. Vůbec, celý táborový život se odehrával v duchu života na letecké základně. Strážní věž, závora, hnízdo těžkého kulometu obloženo pytly s pískem (byly naplněny senem), přes výcvik s "dinghy" (nafukovací čluny), až po "kotláře" - útoky na modelovou železnici (tu jsem přivezl na jejich tábor - já!). Nic podobného (snad vyjma obra "Zlatých šípů"), jsem dosud neviděl!!

A pak přišel věk počítačů. Nejdříve hra "Aces of Europa". Odsud jsem kopíroval modely letounů - žádné pausovací papíry, CoD II (?) - mise v bombardéru B - 17, H&D II., až po - dnes už legendární (a dosud nepřekonanou) - hru Il2 "Sturmovik". V nějaké pozdější nástavbě, teď už nevím - snad Vitas, Kulajda, či Cherry by nám mohli věc více objasnit (nebo také Pepík - ten si k 50-nám přál od své rodiny nožní pedály a ruční plyn k výše zmiňovanému simulátoru), je možná volba čs. perutě, letounu a dokonce i autentického pilota - třeba Františka Peřinu. Jejím nejnovějším počinem je "Cliffs of Dover". Čili - Bitva o Británii. To je ta Grifinova bitva, to je ten Josef František z Otaslavic u Prostějova, který během necelého měsíce sestřelil 17 nepřátelských letounů a stal se nejúspěšnějším stíhačem "Bitvy o Británii". To je ten Waloszek Oskar z Louk u Karwinné, to je ten Lifcicz  Rudolf z Fryštata (Karwinná), to je ten Kondziolka Ludvík z Německé Lutyně (Dolní Lutyně), to je ten Szeliga Emil z Albrechtic, to jsou ti Bilka Ján a Pavol Slatinský, kteří se zřítili 19. 4. 1945 v Závadě s Il2  a hrob mají na Petrovickém hřbitově.

A tak se ptám: mají se dnešní hoši - bojovníci proti fašismu, kteří opustili svoji vlast a odešli do zahraničního odboje bojovat proti nepříteli (alespoň to potvrdili v rozdaných dotaznících), naučit létat na výše zmiňovaném simulátoru? A jak to ošetříme?  A kdo bude instruktorem? Postačí nějaké to "oddílové pařeniště"? Ano, jsou i opravdové úseky v reálu jako: Cesta do Moravské Ostravy, Setkání v Bílé, či Útěk do Polska. Ale pilotáž "hurricanu" je něco naprosto jinačího a padající sestřelený messerschmitt, byť by to bylo na obrazovce PC, jenom umocní úctu k mužům, kteří bojovali za svoji vlast.

Když se novináři ptali Františka Peřiny, proč se vrátil po revoluci zpátky do České republiky, odpověděl: "Chtěl bych zemřít v zemi, za jejíž svobodu jsem bojoval!" To nepotřebuje žádného komentáře. Snad jenom: "Děkuji, Grifine!"