Říkal Antek, že někdo na zápisu z tohoto podniku pracuje. Protože nepředpokládám, že by mi něco přistálo ve schránce nebo že bych do rukou dostal nějaký papír, tak jen ve zkratce takto. Oddílovku vedl Antek. Na pořadu dne bylo odehrání Finské stezky do Družinového Olympijského Desetiboje. Zrobili jsme to tak před rokem, proč by to tedy nešlo dnes?

Do bojů nastoupilo třináct závodníků. Ti se utkali ve dvanácti závodech. Názvy jednotlivých závodu, pod nimiž si může nezasvěcený představit leccos jsou zde: 3×číslo, discgolf, rostliny, slepec, tenisák, semafor, laso, kupp, kopaná, zelí, tango, kostky.

Synci se na mě dívali, jako bych si z nich srandu robil. A já se díval na ně, jako by si tu legraci dělali oni ze mě. No, nepůjdeme dnes do tělocvičny! Byť by nehezké počasí bylo. (Nemluvě o těch pověstných trakařích). Vždyť jsem o tom psal v doplňcích! Děláte si ze mě srandu? (jak by řekl Švejk). Zítra pořádá oddíl maličkých gymnastek nějaké důležité závody a Milan, jeden z trenérů, (mj. – jako chlapec chodil do Lesanů), mě žádal, abychom zrušili oddílovku, že má hlavu v „pejru“, rozuměj „v pýru“, abychom vůbec do školy nechodili.

Už když jsem dorazil do té školy, byl tu frmol. Po chodbách se stoly a židličky přesouvaly, pulty na potraviny, zrobené z knihovniček, lednička a vařič, kastrol a kýho výra? Mezitím – snaživé maminky malých gymnastek, malé gymnastky, boso cupitající po chodbě, a „Lesan“ s otázkou, co tu robíme? Malí zápasníci zde nejsou, ani staří stolní tenisté dnes nedorazí!

Dnes bude pěkná pohoda, i když počasí minulého týdne tomu nenasvědčovalo, ve čtvrtek dokonce padal sníh s deštěm a chlad nás pronásleduje už od Velikonoc. Zlom přišel až na sobotní výpravě na Hrnčín. Dnes je pondělí, sluníčko svítí a pofukuje chladný větřík. Valím na sraz bez bundy. Ještě před výjezdem jsem na poslední chvíli montoval nové zadní kolo, když jsem probrzdil původní ráfek. To bylo na podzim ve Věřňovicích.

Po cestě narážím na Sébu a Startéra. Dovádí a vychutnávají si jízdu na trialových bicyklech. Za Myslivnou mě křižuje Harry. U našeho kamene se už několik jezdců pohybuje. Přijíždí i Maco. Ten se na cyklobraní již několik dnů těší. Sláva, nebudu sám. Je zde necelá polovina oddílu. Chybí Vítek, ale nově přibyli bratři Křížovi, Vendy a Špejlík. Jinak stejná sestava jako na Hrnčíně. U našeho kamene několik slov o cíli, trase a o tom, jak se jezdí na kole a tak.

Jako když si vás průvodčí v „tornádu“, neboť zase jedeme vlakovou „retro“ soupravou do Beskyd, zavolá stranou a přizná se vám, že také jako chlapec chodil do Karvinské TROJKY, nabudete dojmu, že ta dnešní výprava se zkrátka musí povést. Bez ohledu na to, že za okny pantografu ubíhá studená a syrová krajina, s cáry mlh a s přítomnosti hrozícího deště. Ale jednou se řeklo, že se pojede, i kdyby trakaře padaly! I Sirovi byla už slíbená vycházka po lese. Tak se jede!! Jsou tu s námi jeden Rys, čtyři Lišáci a dvě Vydry. A Noro, Kamo, malý Mobydick a ještě Sir III., pes kokršpanělský.

Jsou různé podniky, jsou různé výpravy. Ale když napíšu, že … – nechci nikomu ublížit! Strach z nevlídného počasí, nemoc, strach z možné nemoci z nevlídného počasí, rodinná setkání s bezpodmínečnou účastí, školní a pracovní povinnosti, nezájem, nechuť. Sami hoďte kamenem!!

Venku je škaredá plískanice. Málo nás, málo! Sedím jako na trní. Civím na ty hodiny z Titanicu, kde se zastavil čas, ty secesní hodin ukazují, jak se jim zamane. A to je, prosím pěkně, Antek už několikrát reklamoval. Těsně před čtvrtou se klubovna přeci jen zaplňuje, chvatně se převlékají Trojkaři. Pádíme do tělocvičny. Přestože Rysové dnes dosahují 100% účasti, je na ně žalostný pohled. S tím se bude muset něco zrobit. Tři družiníci se nemohou rovně postavit proti osmi.

Špatně se mluví v tělocvičně. Zvuk se nepřirozeně rozléhá, nikomu není rozumět, nic není slyšet. Ale hučení, bučení, kvílení a chichotání – tak to je silné. Proto si nechávám „omáčku“ na klubovnu. A hned vytahujeme bucláky a rozcvičujeme se honičkou ve trojících. Přichází Lesan a žádá mě, abychom jim příští týden pustili tělocvičnu, protože zde budou o víkendu pořádat nějaké gymnastické závody. A už teď mu jde z toho hlava kolem.

Ještě včera odpoledne poletovaly sněhové vločky. Ale dnes je pěkně, skoro 10°C a Saly, co otevřel klubovnu, teď leží na lavici a odpočívá. Dalmi přináší oddílové věcičky a ohlašuje ukončení pravidelné činnosti. Pomalu se místnost zaplňuje a téměř všichni se převlíkají do tělocvičny, ačkoliv jsem nic neřekl. „No tak jděte, a koš a míče s sebou!“

Poslední borci – Švejk a Júňo, se převlékají a peláší do tělocvičny. Vytahujeme bucláky a na rozcvičení ani tu honičku ve trojicích nemohu zařadit, protože nás není více než 13! Tak zavděk beru vybíjenou dvěma míči.

Když jsem Lále vyprávěl, co všechno jsme dnes na oddílovce dělali, vyjádřila se tak nějak podivně, odtažitě, jako by nás podezírala z nějaké nekalé činnosti, taškářství, neřku-li z rozličných darebačin. A my jsme jen dražili „sladké dřevo“, co dal do placu Antek, ( i náhradní struny přiložil!).

Ovšem největší „rvačka“ se strhla o samotný obal kytary - ten, defacto neměl se samotnou dražbou co do činění, neboť byl součástí „sladkého dřeva“! Následně se vytáhla Sobíkova čepice. Všichni tvrdí, že je to Sobíkova čepice!!

Den první - do Stínadel, pátek 24. března 2017

Namísto původně plánované výpravy do Velkého Újezdu jsme nuceni přikročit k náhradnímu podniku, kterému je spaní v klubovně s podniknutím dvou jednodenních výprav. Ve Velkém Újezdu na faře bychom se křížili s jinou skupinou a to by nedělalo dobrotu. Navíc bychom za tento ne komfort zaplatili dosti vysokou cenu. Scházíme se tedy v době plánovaného srazu, ale nikoliv na autobusovém nádraží, ale v klubovně.
Po zahajovacím nástupu vysílám obě družiny do Stínadel, aby sepsali dvacet pět otázek, použitelných na hru Vyzvědači. Tuto chci s oddílem v blízké budoucnosti uskutečnit, protože jsme již opravdu dlouho žádnou hru ve městě nepodnikli. Ručičky se po hodinovém ciferníku otáčí a nikdo se do klubovny nevrací. Co se děje?

Ráno je mrazík. Skrz hustou mlhu se snaží prodrat paprsky jarního sluníčka, ale moc se jim to zatím nedaří. Uháníme „slonem“ Klárkou až do Svinova. (Skauti, co byli s námi na nádraží jeli na druhou stranu). Je nás zde nemálo, ale ani ne dost. Rysům chybí Páťa a Dalmi, Lišákům Saly a Infin. Vydry postrádají Doda. Také dva nováčci, včera dorazivší na oddílovku, tu dnes nejsou. Ačkoliv se dušovali, že určitě pojedou (asi to bylo pro jejich rodiče silné kafé!).

Do vlaku si Antek připravil dva hlavolamy s hracími kostkami. Z „3D“ pohledu měli synci přečíst součet ok na spodních stranách třech kostek. První kostka byla normální. To znamená, že součet protilehlých stran je sedm (vždy sedm!). Druhá kostka byla falešná. Vendy hlásí, že na spodních stranách je součet 61! To Antka úplně uzemnilo. Kamo se směje. I jiní výtečníci sází na tipování, ale jsou Antkem odehnáni.