Scházíme se v 8:50 na hlavním nádraží v tomto složení: Mlčoch, Paolo, Vega, Kroky, Sevak, Theo, Maty, Pedro, Buben, E.T., Kryštof, Filip a já s Gorkou.  Ujímám se výběru mýtného a zakoupení jízdenek. Ve vlaku hochům s Gorkou rozdáváme Bingo.  Oproti plánovanému odjezdu ale nabíráme patnáctiminutové zpoždění, a tak hoši netrpělivě čekají, až mohou začít hrát. Čeká nás asi hodinová cesta vlakem do Valšova. Mezitím, co se chlapci věnují bingu, já a Gorka probíráme, jaké hry jsme si na dnešek připravili. Když na mě Gorka zkoušel jednu z jeho her, šly na něho mdloby. Připravil si obrázky méně známých věcí (prampouch, monokl atd.). Ze všech obrázků jsem poznal tak stěží polovinu …

U zastávky ve Valšově vyhodnocujeme Bingo a dáváme družinám za úkol napsat co nejvíc zastávek, na kterých náš vlak zastavoval. Bingo ovládnul s přehledem Maty – jako první vyškrtal řádek, úhlopříčku a rohy. Sloupec měl rychleji Sevak. Nejvíce zastávek napsaly Vydry, za nimi skončili Rysi a poslední Lišáci Zde ve Valšově je pocitově o dost chladněji než v Olomouci, teploměr ukazuje jen šest stupňů. Takový Paolo si s sebou nevzal ani bundu…

Napojujeme se na zelenou turistickou značku a opouštíme Valšov. Jdeme po silnici a náhle Gorka zahlédne ideální plácek pro Liščí ocásky. Nejprve hrajeme tři kola všichni proti všem.  První dvě hry vyhrál Pedro, ve třetím kole zvítězil Maty. Následuje jedna hra na družiny s tím, že vyřazení mohou pomáhat své družině tím, že budou hráčům vytahovat šátky z vně kruhu. Toto kolo, i přes jejich početní nevýhodu, vyhrávají Rysi.

V mapách se mi podařilo najít jinou cestu, a tak nemusíme dál pokračovat po silnici. Místy je cesta zarostena maliním, ale není to nic, co by se nedalo přežít.  Po lesních cestách přicházíme do obce Mezina – odtud je to k sopce už jen kousek! Nejprve se ale zastavujeme na turistickém odpočívadle, pár desítek metrů před sopkou. Zde obědváme a Gorka družinám rozdává zadání jeho soutěže s méně známými předměty. K mému překvapení soutěž vyhrávají Lišáci (když jsem slyšel Sevaka, jak označil papírenský stroj jako velký toaleťák, nebyl jsem si úplně jist, jak si poradí se zbytkem). Přesouváme se k sopečným jeskyním, pozůstatkům Venušiny sopky. Provádíme rekognoskaci a pořizujeme pár fotografií.

Teď nás čeká cesta zpět. Na polní cestě vedoucí do Meziny hrajeme Indiánského posla. Mezitím, co učím Vincka, Kryštofa a Thea zprávu: „Jan Neruda žil na Malé Straně v domě U Dvou slunců. Do prostředí Malé Strany také zasadil sbírku svých povídek“., tak družiny rozestavují své členy v patřičných rozestupech na cestu. Pořadí je následovné: 1. místo Lišáci, 2. místo Rysi, 3. místo Vydry. Během cesty na nádraží ještě hrajeme Když jsem byl v Africe.  Asi zde nebudu vypisovat všechny věci, co si s sebou chlapci vzali. Jako příklad uvedu: Le Peugeot, pudla, mimoně a mě (Čedara).

Ve vlaku se nám stala jedna nemilá příhoda. Když u paní průvodčí kupuji jízdenky na cestu zpět, všímám si, že mi nějak chybí peníze. Nakonec zjišťujeme, že s námi při cestě do Valšova cestoval jeden duch – rozuměje, koupil jsem o jednu jízdenku víc, než nás ve skutečnosti bylo. Jsem to ale lopata. No, co se dá dělat… Ale abych nekončil zápis tak pesimisticky, tak zde jsou výsledky dnešní výpravy: 1. Lišáci 11 bodů, 2. místo Rysi 10 bodů, 3. místo Vydry 9 bodů.

Čedar